Ahoj, mami, to bys nevěřila, co se mi stalo dneska ráno. Vstanu si tak pěkně ráno, jdu do kuchyně s tím, že si udělám pěknou snídani a kafe k tomu.
Ale kafe, panečku, to se řekne… kafe. Ale to není jen tak. To je, milá mamo, zážitek!
První věc je sehnat hrnek. Jako, máme hrnečků doma spousty. Jenomže nějákým záhadným způsobem jsou všechny špinavé. Všech 10 hrnečků poctivě sedí vedle na kuchyňské lince. Každý je stejně zdevastovaný – obsahuje zbytek turka z minulého dne.
Měl jsem za to, že když si jde normální člověk dělat druhé, třetí, čtvrté (…) desáté kafe za den, pokaždé jen opláchne hrneček, který už ten den použil. Jirka ne. Na co, když může vytáhnout 10 hrnků? Vždyť on to někdo umyje.
Seženu si tedy pracně čistý hrneček, dám vařit vodu a z šuplíku (ze spešl tajného místa o kterém Jirka neví, aby mi nekradl kafe, protože můj minulý pack 10 kaf zmizel během měsíce s tím, že já jsem měl dvě nebo tři) vytáhnu kafe. Zaliju vodou a vzpomenu si, že v ledničce mám nakoupené takové ty srandovní kalíšky se smetanou.
Jó, měl jsem. Bylo jich tam 10, když jsem je koupil. Šotek Jirka si však pár smetany (čti: 6 kusů) půjčil. Proč by se ptal. Vždyť on si HeWeR stejně dělá kafe jednou za půl roku Tak ne, za ztrátu mlíka může pro změnu Viktor. Dobře vy!
Dám do hrníčku smetanu a rutině otevřu poličku, kde sem běžně nacházel cukr. V tu chvíli mi dojde, že cukr používám párkrát do roka. Když jsem bydlel na jižáku, vystačil mi 250g cukru na celý rok používání. Ze záhadného důvodu, v mé poličce je dnes jen prázdný sáček. Ano, když jsem ho viděl naposled byl skoro plný. Dnes je prázdný. Zdravím šotka!
Fakt, že po kávových lžičkách není ani vidu ani slechu raději přehlížím. Beru si mé pracně dobité kafe a utíkám pryč z pokoje.
Ale já bych to neviděl tak zle. Pepř mi zatím Jirka vrací jenom 3 měsíce. Já věřím, že se jednou dočkám! :-)
